Když se bavíme o svých domovech, můžeme tím pochopitelně myslet totéž. Ale také si pod tímto pojmem může představovat každý aspoň něco trochu jiného. Protože domov se dá vykládat více způsoby, tento pojem může mít i poněkud variabilní význam.
Když se třeba někdo z nás někde narodí, je to místo vlastně jeho momentálním domovem. Nemá nic jiného, a tak takový domov zkrátka akceptuje, i kdyby to měla být porodnice.
Ale takový domov mu pochopitelně nevydrží napořád, to by nešlo a ani by to nebylo ideální. A tak si lidé hledají nová místa, v nichž by přebývali více času než jinde, kam by se mohli kdykoliv vracet, tedy své domovy. A mají-li aspoň špetku štěstí, nějaký ten domov se nakonec vždycky najde.
Někteří lidé pak ale mají ke svému domovu odlišný vztah než jiní, pro některé je tento domovem více a pro některé méně. Někdo si totiž vybuduje k nalezenému místu, které si zvolil za svůj domov, vřelý citový vztah, který ho drží na místě i v těžkých časech, zatímco pro jiné je domov pouze krátkou zastávkou na cestě za dalšími domovy, ke kterým si tito žádný pevný vztah nebudují.
Domov je pak ale nejen obydlím, ve kterém setrváváme. Domov, to jsou vlastně i lidé, kteří nás v místě obklopují a se kterými tu přicházíme do styku, domov lze chápat třeba i jako vlast, tedy stát, a dost možná i jako celou naši planetu. A jsou naopak i lidé, pro které je jejich domovem třeba i most, pod kterým nocují, případně stan nebo někde vybudovaná provizorní chýše, která je domovem takových bezdomovců. A domovem lze rozumět třeba i objekt, který jsme zdědili po předcích nebo který jsme od někoho získali bez zbytečné námahy, ovšem stejně tak je podle Karla Kryla domov to, co si děláme sami, a ne to, co nám někdo udělá.
Pojem domov se tedy dá chápat rozdílně. Ale na tom vlastně nesejde. Hlavní je, abychom svůj domov měli. A aby nás o něj nikdo nepřipravil proti naší vůli.