Psí sporty si i v naší zemi získávají stále větší popularitu. A není divu, koneckonců Češi jsou národ pejskařů, a proč to nespojit s příjemnou společnou aktivitou? Pravdou je, že nabídka psích sportů je skutečně velmi široká, od klasické poslušnosti přes agility až například po skoky do vody či běhy na dlouhou trať. Rozhodně také nelze popřít přínos jak pro lidskou, tak i psí část týmu.

Také se však říká, že sportovat se dá s každým psem. Je to ale skutečně pravda? Vezměme si například plemeno akita inu, které u nás velmi rychle nabírá na popularitě. Toto japonské špicovité plemeno je poměrně známé svou samostatností. To však její majitele neodradí od toho, aby s ní nějaký ten sport zkusili.

V první řadě si však musíme položit otázku, na jaké úrovni vlastně chceme se svým psem sportovat. Stačí nám to jen jako zábavná rekreační aktivita, kdy se případně zúčastníme jen tak pro zábavu nějakých malých soutěží, bez očekávání skvělého umístění? Nebo se chceme postupem času zúčastnit například i mistrovství světa? V tom druhém případě totiž akita není ve většině případů zrovna dobrá volba.

Jaký sport pro ni ale bude vhodný? Ideálně takový, který vyžaduje od psa samostatné myšlení a rozhodování, případně kde nemusí slepě plnit povely svého psovoda. Jistě, existují akity, které i tyto zvládají, avšak to jsou pouze světlé výjimky, kdy je za tímto úspěchem navíc i spousta hodin práce – a přesto nelze očekávat, že se dostane na světovou úroveň.

Jedním ze sportů, kde se může akita předvést, je coursing, tedy běh za střapcem. Vyžaduje to samostatnou práci i lovecký instinkt, což je něco, co toto plemeno rozhodně zvládá. S největší pravděpodobností ji tedy bude bavit. I zde však musíme počítat, že se rychlostí a obratností nevyrovná chrtům.

Dalším sportem, kde může vyniknout, je dogtrekking. Zde se značně uplatní její nezdolná vytrvalost, a úspěch zde závisí převážně na lidské části týmu. Pro co se rozhodnete, záleží však jen na vás. Nejdůležitější je, aby vás to oba bavilo.

Psí sporty si i v naší zemi získávají stále větší popularitu. A není divu, koneckonců Češi jsou národ pejskařů, a proč to nespojit s příjemnou společnou aktivitou? Pravdou je, že nabídka psích sportů je skutečně velmi široká, od klasické poslušnosti přes agility až například po skoky do vody či běhy na dlouhou trať. Rozhodně také nelze popřít přínos jak pro lidskou, tak i psí část týmu.

Také se však říká, že sportovat se dá s každým psem. Je to ale skutečně pravda? Vezměme si například plemeno akita inu, které u nás velmi rychle nabírá na popularitě. Toto japonské špicovité plemeno je poměrně známé svou samostatností. To však její majitele neodradí od toho, aby s ní nějaký ten sport zkusili.

V první řadě si však musíme položit otázku, na jaké úrovni vlastně chceme se svým psem sportovat. Stačí nám to jen jako zábavná rekreační aktivita, kdy se případně zúčastníme jen tak pro zábavu nějakých malých soutěží, bez očekávání skvělého umístění? Nebo se chceme postupem času zúčastnit například i mistrovství světa? V tom druhém případě totiž akita není ve většině případů zrovna dobrá volba.

Jaký sport pro ni ale bude vhodný? Ideálně takový, který vyžaduje od psa samostatné myšlení a rozhodování, případně kde nemusí slepě plnit povely svého psovoda. Jistě, existují akity, které i tyto zvládají, avšak to jsou pouze světlé výjimky, kdy je za tímto úspěchem navíc i spousta hodin práce – a přesto nelze očekávat, že se dostane na světovou úroveň.

Jedním ze sportů, kde se může akita předvést, je coursing, tedy běh za střapcem. Vyžaduje to samostatnou práci i lovecký instinkt, což je něco, co toto plemeno rozhodně zvládá. S největší pravděpodobností ji tedy bude bavit. I zde však musíme počítat, že se rychlostí a obratností nevyrovná chrtům.

Dalším sportem, kde může vyniknout, je dogtrekking. Zde se značně uplatní její nezdolná vytrvalost, a úspěch zde závisí převážně na lidské části týmu. Pro co se rozhodnete, záleží však jen na vás. Nejdůležitější je, aby vás to oba bavilo.